Dá se čekání na autobus proměnit v příjemnou činnost? Příběhy tří originálních autobusových zastávek ukazují, že to jde. I když na ušlechtilé myšlenky si v Česku musíme ještě zvykat.
Aspoň děti to změní
Před dvanácti lety ležela učitelka dějin umění Jarmila Procházková (41) v kroměřížské porodnici a dívala se z okna na velké odpadkové kontejnery. Připomínaly jí skládku za panelákem kde bydlela, nad níž se vpodvečer vznášela hejna havranů. „Tehdy mi došlo, že musím něco udělat, že nemůžu jen tak přihlížet vší té ošklivosti, kterou produkujeme.“
Příležitost k akci se naskytla, když se vrátila do rodného Vlčnova na jižní Moravě. Začala učit na umělecké průmyslovce v Uherském Hradišti a všimla si, že její studenti jsou tak trochu rozpolcené bytosti. Vnímají problémy zeměkoule, snad i třídí odpad, ale zároveň se učí navrhovat design automobilů. „Chodila jsem do práce kolem staré zrezivělé zastávky z vlnitého plechu a napadlo mě, že přeci pracuju se studenty vnímavými ke svému okolí.“ Nápad na zkrášlení ošklivé boudy se líbil i starostovi obce, který sehnal barvy a drobnou odměnu pro umělce. Studenti zastávku natřeli zeleno-žluto-hnědě a přidali výjev s cypřiši. Kolem se nasázely zelené rostliny a místo se stalo příjemnou součástí Vlčnova.
Uběhlo pět let a Jarmila Procházková se stala jakousi patronkou vlastního nápadu. „Když se třeba někdo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
