Je s evropskou ústavou ohroženo i zatím nejčilejší dítě integrace starého kontinentu – společná měna euro? I takové hlasy zaznívají z Bruselu. Zatím ale není důvod k panice, naopak. Potřeba debaty, kdy a jak společnou měnu zavést, stále sílí. Přitom v českém postoji vůči euru je zvláštní paradox. Zatímco je totiž naše ekonomika z nových členských zemí na společnou měnu zřejmě nejlépe připravena, projevuje o ni téměř nejmenší zájem. Jenže stejně jako další nováčci si ani my nemůžeme dovolit britsko-dánskou hru zvanou „opt-out“, tedy že si raději ponecháme své vlastní měnové prostředí.
Vzácná vlastnost nespěchat
Ačkoli deset nových zemí vstoupilo do EU současně, neznamenalo to, že jsou na pobyt ve sjednocené Evropě stejně dobře připravené. Začaly se tedy dělit podle řady kritérií a jedním z nich byla ekonomická připravenost, měřená Maastrichtskými kritérii. V tomto ohledu naše země rozhodně nepatřila a nepatří mezi outsidery, a to jak v porovnání s ostatními nováčky, tak paradoxně ještě výrazněji v porovnání s jedenácti „otci-zakladateli“ eurozóny v jejich předvstupním období na konci 90. let. Jedině kritérium veřejného deficitu je pro nás vážnějším problémem, ovšem s reálnou možností dobrého konce v závěru této dekády, což jiné země z množiny nováčků rozhodně tvrdit nemohou.
Druhým kritériem je vůle do eurozóny vstoupit co možná nejdříve. Tu prokázalo z nováčků již šest zemí nejen verbálními gesty, ale…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
