Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Zahraničí

Aby nás příště už neoblafli

Nizozemské odmítnutí překvapilo jen svou rozhodností. Euroústava neprošla též proto, že její stoupenci zahájili místo obhajoby protikampaň.

Až do francouzského non nizozemský premiér Jan Peter Balkenende vyzýval národ, aby se svéhlavě nestavěl zády k Evropě. Po francouzském zklamání naopak ke svéhlavosti nabádal: nizozemští voliči musí dát průchod vlastnímu názoru a nekopírovat Francouze. Těch pár dní mezi oběma referendy o euroústavě však lze jen stěží označit za nadějné pro premiéra i většinu nizozemského politického spektra. Dva dny před hlasováním totiž barometr ukazoval 45% účast voličů, přičemž 60 % řekne NE a 40 % ANO. Středa tak přinesla jediné překvapení – rozhodnost, s níž se Holanďané proti euroústavě postavili. Jestliže někteří politikové doufali, že při účasti voličů pod 30 % nebude nutné verdikt občanů v tomto nezávazném referendu respektovat, udělala jim téměř 63% účast čáru přes rozpočet. Veliká byla i převaha hlasů proti – 62:38.

Až dosud to říct nemohli

Nizozemské NE je zklamáním pro téměř všechny politické strany. Pouze krajní levice (Socialistická strana), krajní pravice (Kandidátka Pima Fortuyna a nezávislý člen parlamentu Gert Wilders, známý tím, že chce kráčet ve stopách zavražděného Fortuyna) a konzervativní křesťané (Křesťanská unie) byli proti ratifikaci euroústavy. Také odbory i organizace zaměstnavatelů radily svým členům hlasovat ANO. Přesto však lid rozhodl jinak. Stejně jako ve Francii hrála roli hlavně nastřádaná nespokojenost. Šéf Křesťanské unie André Rouvoet to vyjádřil slovy: „Evropa byla příliš dlouho používána jako omluva pro nepopulární opatření, která vedla k jejímu ztržnění a k nabourávání sociálních podmínek.“ Neopomněl přitom poukázat na to, že podle nizozemských sociálních demokratů se Evropa díky euroústavě stane sociálnější, zatímco francouzští sociální demokraté tvrdí pravý opak: „Obojí být pravda nemůže.“

Ale i zastánkyně euroústavy Femke Halsema, která vede Zelené, uznává, že voliči se postavili na zadní, protože se nejdříve nesměli vyjádřit ke konkrétním tématům, jako byl příchod eura či přistoupení nových členských států, a nyní se od nich očekával výrok ve věci tak abstraktní a nepřehledné jako euroústava.

Nepřehlednost tématu, ve kterém se naprostá většina obyvatelstva nedokázala skutečně zorientovat, vedla k tomu, že se lidé rozhodovali spíš podle citů, na které šikovně hráli odpůrci euroústavy. Pocit, že sjednocená Evropa je spíš ohrožením než zlepšením, strach ze superstátu, ve kterém Nizozemsko přijde o vliv, a obavy z nového zklamání srovnatelného s příchodem eura – to vše se přívržencům ústavy nepodařilo vyvrátit racionálními argumenty. „Už nás oblafli tak často!“ zněl typický výrok respondentů výzkumů veřejného mínění.

Na atmosféře negace a strachu se však svým způsobem podíleli i stoupenci euroústavy. Odpůrci totiž začali svou kampaň dříve a výrazněji. Stoupenci v čele s vládou se pak dopustili chyby: bránili se protikampaní, namísto aby upozorňovali národ na výhody, které euroústava přinese. Ministr spravedlnosti Piet Hein Donner spojil nizozemské NE s hrozbou války, ministr zahraničí Ben Bot předpovídal ekonomický pokles, ministr hospodářství Laurens Jan Brinkhorst řekl, že pokud Nizozemsko řekne ústavě NE, zde „zhasnou světla“, ministryně pro záležitosti cizinců Rita Verdonková tvrdila, že v tom případě se Nizozemsko musí připravit na příliv žadatelů o azyl, a premiér Jan Peter Balkenende uvedl zamítnutí euroústavy do souvislosti s vyhlazováním Židů za druhé světové války a varoval, že si Nizozemsko poškodí reputaci.

Podobné skryté imperativy sugerující, že existuje jen jediná možná volba, však vedly spíš k podráždění než k poslušnosti. Důsledkem bylo to, že mnoho voličů dalo stejně jako ve Francii průchod své nastřádané nespokojenosti nad věcmi, které s euroústavou přímo nesouvisí. I zde se ukázalo, že vnucování působí kontraproduktivně.

Nevadí idea, ale zbrklost

Po středečním hlasování však již politikové nehodnotí zamítnutí euroústavy tak dramaticky. Premiér Balkenende řekl, že vláda přirozeně bude respektovat výrok voličů a nepředloží návrh zákona o euroústavě parlamentu. Výstižně shrnul pocit mnoha odpůrců euroústavy: „Nejsou proti evropské spolupráci, ale příčí se jim její současné vysoké tempo a nasměrování.“ Také zdůraznil, že by proces ratifikace v ostatních členských státech měl pokračovat.

Nezávislý poslanec Gert Wilders, který vedl aktivní kampaň za nizozemské NE, ihned vyzval vládu k odstoupení. Žádná z velkých politických stran ho však nepodpořila. Všechny včetně opozice se shodují na tom, že referendum bylo o ústavě, a ne o současných nizozemských politicích. Těm pak nezbývá, jak řekl Balkenende, než „udělat pár kroků na místě a pokusit se napravit důvěru voličů v evropskou spolupráci“.

Autorka je překladatelka.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 23/2005 pod titulkem Aby nás příště už neoblafli