Čtyři kluci v uniformách kuomintangské armády kličkují mezi keříky čajovníku. S válečným pokřikem „hnusný komunisto!“ doženou tlouštíka a už se koulejí ze svahu. Ještě donedávna se obyvatelé čtyř desítek čínských vesnic v severním Thajsku chystali na válku proti komunismu velmi svědomitě, teď se jí ale věnují už jen děti. Jejich dědové – bývalí vojáci – zestárli, studená válka skončila, armáda byla rozpuštěna. Mladí muži místo do armády míří do moderních asijských velkoměst za dobře placeným zaměstnáním a lepšími životními podmínkami.
Armáda už skončila
Když vojáci a členové národovecké strany Kuomintang v roce 1949 prohráli občanskou válku s komunisty, museli prchnout z Číny. Většina se jich v čele s prezidentem Čankajškem uchýlila na Tchaj-wan, několik vojenských oddílů však odešlo i do Barmy a hornatých oblastí dvou severothajských provincií Čiangmaj a Čiangraj.
Tam založili vesnice, v nichž ještě v 90. letech žilo kolem třiceti tisíc čínských uprchlíků před komunismem, vojáků a jejich rodin. Ideologicky i finančně je podporovala thajská, americká i tchajwanská vláda.
Vesnice ale zůstaly čínskými mikrosvěty uprostřed thajských hor. Jsou tu chrámy čínské bohyně milosti Kuan-jin i čínské jazykové školy. Jídelníčky v restauracích jsou v čínských znacích a z místního karaoke baru se line hlas čínské popové hvězdy Wang Fej. Na stěně v domě pětatřicetileté Jing-jing visí kolorovaný portrét prvního čínského…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
