Rozhovory•24. 1. 2004•11 minut
Teď
Rámeček ADRIENA ŠIMOTOVÁ se narodila v roce 1926 v Praze. Studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (prof. Kaplický), kde zůstala dva roky na aspirantuře. Je jednou z nejvýraznějších představitelek generace 60. let. V 70. letech ji nový životní pocit vedl k tragickému vidění lidské existence. S aktuálními minimalistickými proudy cítila potřebu čistého, redukovaného tvaru, neopustila však smyslovou skutečnost, která je pro ni důležitá dodnes. Za své dílo získala řadu ocenění – je mj. nositelkou francouzského Rytířského řádu za literaturu a umění, a její obrazy jsou zastoupeny v galeriích po celém světě. V Čechách vystavuje od roku 1960, velkou událostí byla retrospektivní výstava ve Veletržním paláci před dvěma lety. Její zatím poslední výstava byla otevřena před několika dny v Toulouse. Konec rámečku Jak vzniká obraz Adrieny Šimotové? Dalo by se říci, že jde ke mně a že já mu jdu nějakým způsobem naproti. Když mám pocit, že dílem procházím a jdu za něj dál, povedou se nejsilnější věci. Když ne, objeví se i u mě starý nebezpečný rys českého umění: estetizace. A skutečné sdělení pak zmizí. Dnešní postmoderna dává přednost odstupu. Já se naopak k věci přibližuju, až jsem co nejblíž a objektu se dotýkám. Když nejsem osobní, nejsem ani obecná, a pak není na co se dívat: vznikne jen prázdný, dutý obraz.
ADRIENA ŠIMOTOVÁ se narodila v roce 1926 v Praze. Studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (prof. Kaplický), kde zůstala dva roky na aspirantuře. Je jednou z nejvýraznějších představitelek generace 60. let. V 70. letech ji nový životní pocit vedl k tragickému vidění lidské existence. S aktuálními minimalistickými proudy cítila potřebu čistého, redukovaného tvaru, neopustila však smyslovou skutečnost, která je pro ni důležitá dodnes. Za své dílo získala řadu ocenění – je mj. nositelkou francouzského Rytířského řádu za literaturu a umění, a její obrazy jsou zastoupeny v galeriích po celém světě. V Čechách vystavuje od roku 1960, velkou událostí byla retrospektivní výstava ve Veletržním paláci před dvěma lety. Její zatím poslední výstava byla otevřena před několika dny v Toulouse.
Jak vzniká obraz Adrieny Šimotové?
Dalo by se říci, že jde ke mně a že já mu jdu nějakým způsobem naproti. Když mám pocit, že dílem procházím a jdu za něj dál, povedou se nejsilnější věci. Když ne, objeví se i u mě starý nebezpečný rys českého umění: estetizace. A skutečné sdělení pak zmizí.
Dnešní postmoderna dává přednost odstupu. Já se naopak k věci přibližuju, až jsem co nejblíž a objektu se dotýkám. Když nejsem osobní, nejsem ani obecná, a pak není na co se dívat: vznikne jen prázdný, dutý obraz.
Tajemství
Kdy jste šla poprvé svému obrazu, jak říkáte, …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
