Normální je nevolit

Po volbách má zdejší společnost zhruba jasno o postoji třiceti procent svých příslušníků, kteří přišli k urnám. Jenže co chce těch mlčících sedmdesát procent?

Kde je můj kraj

Když letos v červnu přišlo vybírat svého zástupce do Evropského parlamentu osmadvacet procent zdejších voličů, politologové nezájem vysvětlovali tím, že jde o „příliš vzdálenou a nesrozumitelnou“ instituci. Teď přišel téměř stejný počet voličů (jen o procento a půl víc) rozhodnout o krajských vládách – tedy o instituci vzdálené od každého jen pár stanic příměstským autobusem, která navíc rozhoduje o tak zásadních otázkách všedního dne, jako jsou nemocnice a školy. Jak si tedy voličskou lhostejnost vysvětlit v tomto případě? „Volby do krajských zastupitelstev jsou stejně jako volby do Evropského parlamentu zdejším obyvatelstvem vnímány jako druhořadá záležitost,“ říká Jakub Šedo z katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. „Kraje jsou totiž pro některé voliče stejně vzdálené a nejasné jako bruselský sněm – nejsou na politické scéně zabydlené, nejsou vyjasněny kompetence, část veřejnosti si myslí, že jsou zbytečné atd.“ Tyto závěry už před volbami potvrdil výzkum agentury Factum Invenio, v němž například 40 procent dotázaných nedokázalo odpovědět na otázku, co jim kraje přinesly, a třetina z nich neuměla zhodnotit práci svého…