Kouzlo podzimní volby

Chvílemi se zdá, že se nepíše rok 2004, ale 1948. To, co zaznělo z úst občanských demokratů před týdnem, si nezadalo s poplašnou zprávou. Policie se prý chová jako gestapo, začíná „polistopadová normalizace“ – řeči ODS zkrátka znějí, jako kdyby totalita užuž byla za dveřmi. Což musí jistě těšit komunisty: největší opoziční strana srovnává dnešní vládu s minulým režimem. Hranice je prolomena.

Silná, občas hysterická slova zakrývají, že politici nevědí, co by vlastně lidem měli slíbit a co chtějí se zemí dělat. Je to podivná bezradnost. Krajské i senátní volby přece mají svá důležitá témata.

Kraje: má to smysl

Po čtyřech letech existence krajů se potvrdilo, že zřízení regionálních správ byl správný krok – jeden z nejvýznamnějších od vzniku České republiky, a sluší se poděkovat vládě Miloše Zemana, že k němu našla odvahu. Na rozdíl od roku 2000 už každý hmatatelně cítí, k čemu kraje jsou. Vždyť tato zastupitelstva rozhodovala o podobě vzdělání, zdravotnictví, o velkých stavbách, o životním prostředí. Není to už jen „jakési nařízení z Prahy“, ale hlas sebevědomé regionální elity. Takže například ve Středočeském kraji si díky zastupitelům mohou rodiče přečíst analýzu kvality škol, do kterých posílají děti, v Jihomoravském zase přistoupili k nebývalé a vposledku úspěšné reorganizaci středního školství.

Kraje se také ukazují jako lepší…