Za měsíc, 20. února, proběhnou v Íránu parlamentní volby. Budou se konat v době, kdy se mění celý region Středního východu, kdy po vojenské porážce Saddámova Iráku různé „lotrovské státy“ – včetně Íránu – pod tlakem hledají průhlednost a vstřícnost ve vztahu k Západu i k problému zakázaných zbraní hromadného ničení. Příkladem je Libye, která se zavázala ukončit všechny programy jejich výroby.
Jenže íránská volební kampaň se netočí kolem těchto zásadních otázek, nýbrž, jak se ukázalo právě před týdnem, kolem kádrování kandidátů. Tzv. Rada strážců téměř polovinu
z nich na kandidátky prostě nepustí. V tomto smyslu jako by se za patnáct let od smrti ajátolláha Chomejního nic nezměnilo. Ale něco přece. Až dosud nikdy za čtvrtstoletí od Chomejního islámské revoluce nevedlo podobné kádrování k tak relevantním protestům jako nyní. Patří k nim hrozby demisí vysokých ústavních činitelů – počínaje prezidentem přes parlamentní hodnostáře až po guvernéry provincií. Mediálně ještě vděčnější je pak stávka vsedě poslanců teheránského zákonodárného sněmu. Co se to v Íránu děje?
Co řeknou strážci
Jedna věc zůstává stále stejná i pětadvacet let po revoluci, a sice dvojkolejnost domácí politiky. Írán má ústavní systém, prezidenta i volený parlament, ale zároveň paralelní, religiózní mocenskou strukturu – nejvyššího vůdce islámské revoluce a Radu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
