Třem lidem denně, jedenácti stovkám ročně naše úřady oficiálně zabrání zvolit si jméno podle svého přání – ať už pro sebe či pro své dítě. Další stovky či tisíce svůj původní záměr raději vzdají při prvním nárazu na úřední dozor a ani se nedostanou do statistik. Ty se ostatně nevedou nijak úzkostlivě – i citovaná čísla jsou jen odhadem ženy, která v Česku nad jmény vládne.
Mírný, bohužel
„Arlett tady nemám,“ klepe ve vinohradské porodnici na seznam zdejších povolených jmen sestra registrující nové občánky do knihy narozených. „Takže vám ji nemohu zapsat. Musíte žádat o povolení.“ Stejně to vidí i na matrice. „Arlett? Ať hledám, jak hledám, není tu,“ říká šéfka matričního oddělení pro třetí pražský obvod Marie Soukupová po studiu státem uznaných jmen. „Obraťte se na doktorku Knappovou, která rozhoduje o sporných jménech pro celou republiku. Jen ona vám může pomoci.“
Zaměstnankyně Ústavu pro jazyk český, lingvistka Miloslava Knappová úřaduje u sebe doma na Kubánském náměstí v Praze. Do telefonu přísným a nesmlouvavým hlasem hned upozorní, že má málo času, že je jediná a že by potřebovala posilu. Žádný jiný odborník na povolování jmen dětí u nás ale není. Žádosti vyřizuje telefonicky nebo nejraději poštou. „Mezi klienty je mnoho přistěhovalců, často neumějí hláskovat, ani psát latinkou, ale sem je pouštět nechci,“ říká Knappová. Svou kancelář ale zájemci popíše s chutí: …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
