Zbojník Ned Kelly (1854–1880) je vedle dostihového koně Phar Lapa asi nejslavnějším Australanem a brnění, ve kterém svedl svou poslední přestřelku s policií, bylo znázorněno i při slavnostním zahájení olympijských her v Sydney. Legendárního banditu připomínajícího Robina Hooda nebo Jánošíka dodnes velká část australských občanů uctívá jako hrdinu, který povstal proti vrchnosti v podobě anglické koloniální správy, a – jak už to tak bývá – další část jej vnímá jako sprostého zloděje a nemilosrdného vraha. Osudy slavného zbojníka si vypůjčil spisovatel Peter Carey a román Pravdivý příběh Neda Kellyho a jeho bandy, před časem vydaný česky, mu v roce 2001 vynesl prestižní literární ocenění Booker Prize. Dodejme, že vedle Jihoafričana J. M. Coetzeeho se tak stal jediným spisovatelem, který tuto cenu obdržel dvakrát.
Jak mu zobák narost
Kellyho příběh pro Petera Careyho, který od konce 80. let žije v New Yorku, představuje tak trochu návrat domů a kniha byla v Austrálii často označována za „návrat marnotratného syna“. Ono to ale tak úplně není pravda. Carey o Kellym nepsal proto, aby stavěl nějaký národní monument, ale aby kladl otázky – a taky zbojníka „zneužil“ k prezentaci svých politických názorů.
Ale popořádku. Spisovatel si jako výchozí bod pro svou knihu bere slavný historický „dopis z Jilderie“, fragment, ve…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
