Za značného mediálního zájmu proběhly minulý týden 8. dubna po celém světě oslavy Mezinárodního dne Romů. Ustavení tohoto svátku svátkem má přímou spojitost s bojem romských předáků za uznání romského holocaustu. Zatímco Židé se po 2. světové válce snažili na své utrpení co nejvíce upozornit, Romové, kteří byli pronásledováni stejně nesmiřitelně, jen méně úspěšně, udělali za nacistickou perzekucí tlustou čáru a chtěli co nejdříve zapomenout. V 50. letech pak během jednání o reparacích Německo prezentovalo romské utrpení dokonce jako logický následek jejich asociálního života, nikoli jako projev říšských rasistických zákonů. V tu chvíli se ale do čela německých romských aktivistů postavil Sinto Romani Rose a pod jeho vedením se podařilo v roce 1965 přesvědčit německé soudy, aby uznaly, že v případě Romů šlo o plošnou rasově motivovanou perzekuci.
Z aktivit romských komunit na národní úrovni pak vzešla potřeba organizovat se napříč diasporou – 8. dubna 1971 byla v Orpingtonu u Londýna i za účasti Čechoslováků založena IRU – International Romani Union. Historicky první kongres přijal romskou hymnu a vlajku a jednomyslně schválil výraz Rom jako univerzální etnonymum pro potomky indických kočovníků všech zemí (za nepřijatelné byly naopak označeny všechny varianty slova „Cikán“). Muselo však uplynout ještě téměř 20 let, než se na 4. kongresu IRU ve Varšavě roku 1990 stal 8. duben…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
