Obvykle jemně bruselsky prší, když zřízenci v budově Evropského parlamentu otevřou Valérymu Giscardovi d’Estaing hlavní dveře, aby vešel do místa zasedání Konventu podél úctyhodného počtu vlajek jako nějaký král. Jeho zástupci, expremiéři Itálie Giuliano Amato a Belgie Jean–Luc Dehaene, naopak poslušně spolu s ostatními oddupou desetiminutovku ve frontě před bezpečnostním rámem. Oválná budova, které se říká “rozmar bohů” podle francouzského sýru stejného tvaru, takto ožívá měsíc co měsíc – a to stále častěji.
Zasedání Konventu je víc než běžná seance evropských poslanců, i když se při něm sejde jen stovka členů, tedy zhruba šestina zástupců. Zasedají v něm politici všech nátur a ražení z různých koutů Evropy. Je to asi nejvíce reprezentativní fórum, jaké kdy bylo v Unii svoláno.
Ústava, to je dílo
Jednání pléna Konventu začíná vždy ve tři odpoledne a končí druhý den v poledne. Vypadá jako sportovní klání, na které se dlouho trénovalo. Vládní konventisty doprovází svita úslužných diplomatů, poslanci národních parlamentů se srdečně zdraví se svými cizokrajnými soustraníky podle partají, případně si vyměňují zdvořilé jedovatosti s krajany jiného politického proudu. Před sálem se to hemží kamerami, píšící novinářský lid pobíhá po chodbách a všude se zapáleně diskutuje. Připravuje se evropská ústava a jen málokdo pochybuje, že to bude velkolepé dílo.
Samotné plénum Konventu je ovšem jen špičkou ledovce, všechny na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
