0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Obálka vydání 52/2003
52/2003 • 21.–28. 12. 2003

2003/52

Domov

Připomeňme si

Ondřej Kundra

Jak se stát rodičem v Africe

Erik Tabery

V třináctileté Akinyi Miser Millicentové vážně pohlížející na svět z momentky pořízené kdesi na periferii keňského Nairobi by jen málokdo hledal české dítě. A přece je to tak. Děvčátko, jejíž otec před lety zahynul při nehodě a matka nemůže najít zaměstnání, má dnes náhradní rodiče až ve vzdáleném Česku. Nikdy je neviděla jinak než na fotografii, stejně jako oni ji. Přesto však díky jejich podpoře nejenže zůstala naživu, ale dokonce má za sebou první měsíce místní anglojazyčné školy. To se v afrických podmínkách rovná životní výhře. A takové rodiče, jako má Akinyi, našly už na černém kontinentu tisíce „českých dětí“.

Dárky? Děkuji, dnes ne

Eliška Bártová

Dobrej polda

Jiří Sobota

„Když si s tím neporadí soud, co já s tím,“ rozhazuje rukama ředitel knihovny v Kopřivnici Vladan Jílek. Někde dole pod okny možná právě teď prochází veliký uniformovaný policista. Před téměř dvaceti lety tentýž muž v tomtéž městě mučil svou oběť.
Hotel Stadion v Kopřivnici zeje několik dní před Vánoci prázdnotou. Lehce oprýskaná budova se skrývá za kostelem v centru ospalého města pod Beskydy. „Dnes vepřová zabijačka,“ láká nápis na ceduli rozpačitě rozkročené v tajícím sněhu před vchodem. Město i betonové chodby jeho kdysi jediného hotelu pamatují lepší časy. Tatrovka platila za komunistickou chloubou, za jejíž prestiž se bylo třeba rvát. Bojovníky byli i tehdejší estébáci Jiří Mlejnecký (45) a Oldřich Krkoška (56).

Italská domácnost není domácí násilí

Hana Čápová

Za politiky krásnější

Erik Tabery

Rozhovory

Obřadům už není rozumět

Jan Mazanec, Tomáš Svoboda

Rámeček
RICHARD ROHR se narodil roku 1943 v Topece (Kansas) jako potomek Povolžských Němců. V 18 letech vstoupil do františkánského řádu, o devět let později byl vysvěcen na kněze a brzy poté založil na dělnickém předměstí Cincinnati komunitu mladých křesťanů „Nový Jeruzalém“, která měla několik set členů. V roce 1987 založil v Albuquerque „Centrum pro akci a kontemplaci“, kde se věnuje „okrajovým“ skupinám (vězni, závislí, domorodí indiáni, hispánci). Zabývá se mj. studiem iniciačních obřadů, zejména ve vztahu k duchovnímu životu mužů (o tom viz také str. 19). Má doktorát z teologie (Dayton), je autorem řady knih, z nichž některé vyšly v minulých dvou letech i česky. Se svými přednáškami kombinovanými s netradičními meditacemi (doprovázenými např. společným bubnováním) jezdí po světě, o duchovní cvičení ho požádala mj. matka Tereza.
Konec rámečku

Co je smyslem iniciace?
Chlapec je odloučen od ochranářské ženské energie a zaveden do rituálního prostoru, kde je pomocí bolestivých a zraňujících zkoušek doveden k poznání mezních hranic vlastních zdrojů a přijímá svou mužnost jako zasvěcení, spojí se s ostatními muži a zaváže se k věrnosti kmenovým hodnotám. Pak začíná vidět svůj život jako něco, kde má vše svůj význam a důležitost, nic není náhoda, ale spíš součást větší, kosmické perspektivy. Už si nemusí vytvářet vzorce chování, protože je sám součástí jednoho velkého vzoru. A to mu už psychologicky, pokud vynechám hlavní, náboženskou rovinu, dává určitý stupeň duševního zdraví.

Komentáře

Ale tyran musí z domu

Hana Čápová

Saddám, jaký je

Zbyněk Petráček

O Vánocích na Marsu

Petr Jakeš

Šťastné a veselé gripeny

Jaroslav Spurný

Kabinet Vladimíra Špidly ve středu rozhodl o pořízení stíhaček pro českou armádu – pronajmeme si letouny gripen. To je ale také vše, co jsme se dozvěděli. Chybí jakákoli přesná informace o ceně kontraktu nebo vysvětlení, z jakého strategického důvodu letadla potřebujeme a proč zrovna gripeny. Proti vládnímu rozhodnutí neexistuje žádné odvolání. Ministři si však nechali zadní vrátka: nyní budou vyjednávat se švédskou vládou a do konce února se definitivně rozhodne.

Ve hvězdách

Teodor Marjanovič

Za námi úspěch, vpředu naděje

Erik Tabery

Přesně před dvanácti měsíci na této straně stálo, že Čechy čeká těžký rok. Schylovalo se k volbě prezidenta, k referendu o vstupu do Evropské unie, na jarním sjezdu ČSSD hrozilo odvolání Vladimíra Špidly a následný pád jeho vlády. Ve světě se navíc blížila válka v Iráku.
Byl to skutečně náročný rok. V zahraniční politice se Češi dokázali proměnit v občany Západu, na domácí scéně to ještě tak jasné není.
Česká republika slaví už druhé Vánoce pod vládou Vladimíra Špidly a už to samo o sobě je malým překvapením. Vždyť řada komentátorů, politologů či politiků jí předvídala jepičí život. Nejenže vláda přežila, ale dokonce prosadila reformu veřejných financí – nic světoborného, ale aspoň zastavila propad do čím dál větších dluhů. Uznání si vláda zaslouží za zahraniční politiku: vztahy se sousedy nikdy nebyly tak dobré, stejně jako s Bruselem a Spojenými státy. Bez její jednoznačné podpory by se patrně v referendu nevyslovilo 77 % procent voličů pro vstup do Evropské unie, dosud nejlepšího a nejdéle fungujícího projektu společné Evropy.

Scéna

Dopisy

Zahraničí

Z minulého týdne

Zbyněk Petráček

Poláci krachu nelitují

Tomasz Mackowiak

Připravit ke startu, jedeme

Kateřina Šafaříková

Vrah a jeho soudci

Zbyněk Petráček

Ve světě není sporu o tom, že je nutné Saddáma Husajna pohnat před spravedlnost. Jenže jak konkrétně a kdy? Vyvolává to více otázek než samotné Saddámovo polapení 13. prosince. Tyran dopaden, máme ho, oznamovaly před týdnem titulní strany novin. Vzápětí se ale úvahy posunuly k jeho dalšímu osudu, konkrétně k podobě, datu a místu konání procesu, který s ním bude uspořádán. Má se konat v pravomoci budoucí irácké vlády, nebo je lepší ustavit mezinárodní tribunál? Bude nejlepší ho odsoudit prostě co nejrychleji? A záleží na tom, zda bude obžalovanému hrozit trest smrti?

Amerika si oddechla

Michal Sedláček

Svého kata ať si ta země soudí sama

Teodor Marjanovič

Tyran se nevrátí

Luboš Palata

Jako každé nedělní poledne seděl prošedivělý Luthí Shafik na zahradě svého sešlého bagdádského domu. Větve stromu nad jeho hlavou byly obsypány pomeranči. Tráva, zavlažená nedávným deštěm, se zelenala a prosincové slunce příjemně hřálo. šedesátiletý Shafik, bývalý armádní kapitán, se však neusmíval, jen nepřítomně obracel růženec a hlavou mu procházelo minulých třicet pět let. Byla to svým způsobem léta po boku Saddáma Husajna. Jako mladý voják se podílel na převratu, který se stal začátkem cesty Saddáma k moci. Z armády odešel Shafik před více než deseti lety a na zvěrstvech se, jak sám dodává, nepodílel.
Minulost se mu honila hlavou, protože se před dvěma hodinami od souseda dozvěděl úžasnou věc: Husajn padl do zajetí.