0:00
0:00
Obálka vydání 51/2003
51/2003 • 14.–21. 12. 2003

2003/51

Kultura

Mimochodem

Viktor Šlajchrt

Na gondole k ostrovu mrtvých

Jan Machonin

Čas ruského básníka Josifa Brodského se naplnil koncem roku 1996 a zpráva o jeho smrti rezonovala po celém světě s kromobyčejnou silou. V Rusku především proto, že se Brodskij stal legendou už v 60. letech, kdy jej jako začínajícího „petěrburského“ básníka chránila pod svými křídly dožívající Anna Achmatovová; a navíc zemřel nečekaně a poměrně mladý. Ve Spojených státech se pak připomínalo, že nositel Nobelovy ceny za literaturu po své vynucené emi-graci v 70. letech přijal v novém domově jako adoptivní literární jazyk angličtinu. Život i smrt Josifa Brodského jsou opředeny nejrůznějšími populárními mýty, které často zastiňují skutečný význam jeho díla. Esej Vodoznaky, jejž z anglického originálu do češtiny přeložili Tomáš Glanc a Jana Kleňhová, je tak možné číst mimo jiné jako Brodského pokus o vytvoření vlastního mýtu, který by ty lidové překonal silou básnického výrazu.

Včelařův návrat

Tomáš Pospiszyl

Zapomeňte na logiku a bavte se

Roman Gazdík

Sto bolavých let Bratislavy

Ján Štrasser

Už jsme trochu unavení

Jaroslav Pašmik

Když se bigbíťáci a punkeři dostanou do středních let, objeví se před nimi známé dilema: jít za hlasem svého srdce a harcovat po klubech, nebo si najít stálé zaměstnání, usadit se a založit rodinu? Věhlasnou alternativní kapelu Už jsme doma to postihlo před dvěma lety, když její zakládající člen Jindřich Dolanský pověsil svůj saxofon na hřebík, odešel ke stavební firmě a spolu s ním formaci opustil také baskytarista. Frontman skupiny, kytarista, zpěvák a klávesista Miroslav Wanek, ovšem nehodil flintu do žita. Skupinu postupně vystavěl znovu a letos na konci listopadu představil v obrozené sestavě v pořadí šestou studiovou desku nazvanou Rybí tuk. Přes nesporné úsilí jí ale bohužel něco chybí – a není to jen saxofon.

Domov

Připomeňme si

Jaroslav Spurný

Občané, plačte

Ondřej Kundra

Česká televize má problém. Médium, které svého času rozkrývalo nejzávažnější politické podrazy typu Zemanův Bamberg a výrazně určovalo veřejnou agendu, se postupně mění v hračku zdejší politické reprezentace. Drezúra, pomocí které poslanci nastolili klid na Kavčích horách, je prostá a jmenuje se hlad: už šest let sněmovna nezvýšila koncesionářské poplatky, ze kterých ČT žije. A výsledek se dostavil: televize dnes politiky téměř nekritizuje a z vysílání seškrtala skoro všechny publicistické pořady.

Naši lidé ve Štrasburku

Erik Tabery

Krach ústavy, a co bude dál

Kateřina Šafaříková

„Mrzí mě to. Strašně mě to mrzí,“ opakoval na palubě vládního letadla vracejícího se z Bruselu do Prahy první náměstek ministra zahraničí Jan Kohout. Výraz jeho obličeje, a nejen jeho, kromě únavy prozrazoval i jisté rozpaky: krach jednání kontinentálních politických špiček o historicky první ústavě Unie je nepříjemnou zprávou o dostatečné vůli a schopnostech evropských lídrů dohodnout se i v pětadvaceti. Pád ústavy navíc po sobě zanechal nejistotu, co bude dál. Šéf českého vyjednávacího týmu Vladimír Špidla nicméně vzniklou situaci považuje jen za nepovedenou epizodu: „Evropa utrpěla etapovou porážku, když se nebyla schopná dohodnout na textu ve všech ohledech lepším, než je nynější smlouva z Nice.“

Jak ledoborec změnil Mnichovice

Hana Čápová

Koho všeho vlastně sledovala BIS

Jaroslav Spurný