Policejní pes na železniční stanici Bratislava–východ začal najednou štěkat. Po chvíli začaly zpod podvozků vlaku vylézat prokřehlé postavy. Celkem sedmnácti Indům skončila předminulý víkend jejich cesta do evropského unijního ráje pár kilometrů před cílem – rakouskou hranicí. Psí štěkot jim možná zachránil život, jízda na podvozcích by byla riskantní. Indy, kteří byli bez dokladů a s policisty odmítli mluvit, čeká na Slovensku utečenecký tábor, vyhoštění nebo, a to je nepravděpodobnější, útěk z azylového tábora a další pokus o přechod do Rakouska. Pokus, který bude podle odhadů slovenského ministerstva vnitra na 65 % úspěšný.
Policajt, nebo převaděč, to je jedno
Převaděčství je na východním Slovensku výnosnějším odvětvím než tamní proslulé ocelárny. Sto kilometrů hranice s Ukrajinou živí v tomto nejchudším cípu země velkou část lidí na tamních vesnicích – ti to v rozhovoru s novináři ani nezakrývají. Při nezaměstnanosti dosahující
20 % a drasticky snížených sociálních dávkách – lidé často pobírají i jen půldruhý tisíc slovenských korun na měsíc – mají na výběr v zásadě jen mezi třemi možnostmi. Mohou odejít za příbuznými do Ameriky a hledat si tam načerno práci, stát se policistou nebo se dát na převaděčský byznys. V druhém případě ovšem podle obyvatel „východňárských vesnic“ často platí, že jsou strážci zákona do převaděčství…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
