Mbekiho flirt s ďáblem

Za pět měsíců, koncem února 2004, oslaví zimbabwský vládce Robert Mugabe své osmdesáté narozeniny. Svět si připomene písničku, která zaznívá každým dnem už léta – že v Africe žije muž, který svou dvanáctimilionovou zemi ruinuje rasově a etnicky nesnášenlivou kampaní proti bělošským farmářům a černošské politické opozici. Zazní také, jak Mugabe nechává své spoluobčany vraždit, krutě týrat a znásilňovat, a jak z hospodářsky soběstačné britské kolonie zbyla troska sužovaná 70% nezaměstnaností a 400% inflací. Vše zpečetí zprávy o gratulacích od ostatních afrických lídrů, jichž se mu bezpochyby dostane – především od jihoafrického prezidenta Thaba Mbekiho, který coby dlouholetý advokát zimbabwského režimu zrovna v těchto dnech lobbuje, aby se Mugabe mohl zúčastnit prosincového srazu hlav států Commonwealthu v Nigérii.

Bez omluvy

Je docela dobře možné, že Mugabe, zaštítěn kulatinami, oznámí jméno svého nástupce. Už letos v dubnu totiž řekl, že se „dostává k bodu“, kdy začíná přemýšlet o důchodu.

V dějinách lidstva se ovšem jen málokterý tyran dobrovolně vzdal moci. Ale i kdyby se tak v zimbabwském případě nakonec stalo, Mugabeho zločiny to neomluví. Zejména naplní-li se obava, že Mugabe svým nástupcem určí dlouholetého souputníka Emmersona Mnangagwu, zvaného „řezník z Metabelelandu“. Řeč je o západní provincii, kde Mugabe – konkrétně…