Na stránkách Respektu (č. 42 a 52/2002 a 1/2003) proběhla polemika o standardizaci vysokoškolských “osnov” a o “liberalizaci” výuky na Vysoké škole ekonomické. Podobné kauzy jsou jistě příznačné i pro jiné vzdělávací instituce, a jakkoli není vhodné řešit interní problémy pouze jedné z nich na stránkách tisku, vést diskusi o zobecnělé podstatě problému může být velmi užitečné.
Pan Holman, jehož se spor dotýká především, je zřejmě jedním z oněch průkopníků, kteří se navzdory pravděpodobnému potrestání snaží udělat z vysokoškolských studentů to, čím by měli být – samostatně myslící bytosti. Je smutné, že takový přístup je stále vzácný a nezřídka považovaný za nepřípustný.
Jaký homo oeconomicus?
Ten, kdo si přečte Holmanovu učebnici Dějiny ekonomického myšlení, v podstatě načerpá základní přehled o tom, co se pod pojmem “ekonomie” skrývá, a jistě se k této knize bude vracet. Vnímavější student by měl zároveň sám odhalit, že v ekonomii neexistuje žádné dogma, nic zde není dopředu dáno, že ekonomie může být stejně pestrá jako život sám. Pokud je však odkázán pouze na opakování “vynalezených” pouček a posouvání křivek ve více či méně sofistikovaných grafech, mnohé z této pestrosti mu unikne.
Jedná se přitom o podstatný problém, jak tomu napovídá stále větší rozpor mezi předkládanou ekonomickou teorií a praxí. Zatímco v praxi bývá naše rozhodování zhruba z 80 % podmíněno emocemi a z 20 %…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
