Nenašli jste, co hledáte?
Napište na [email protected].
Polovina učitelů dnes stávkuje. Chtějí si vymoci vyšší platy. Druhá polovina kantorů chce také brát víc. Nesouhlasí však s tím, že odboráři chtějí přidat všem stejně. Dobrým jako špatným, potřebným jako nadbytečným. Stávku podporuje jen necelá třetina rodičů. Není divu, odborářské recepty úroveň vzdělávání nezlepší.
Učitelé berou málo, na tom se shodnou všichni. Průměrný plat učitele kopíruje průměr ve státě, začínající kantor je na tom ještě hůř. Domů si odnese osm a půl tisíce korun čistého, po deseti letech praxe si polepší o čtyři tisíce. Přesto se půlka učitelů ke stávce, pořádané odbory, nepřipojila. Stejně jako veřejnost se ptají: Proč stávkovat právě teď?
Policie dnes není značkou, které by bylo záhodno důvěřovat. Není možné se spolehnout, že na tísňové volání přijede včas, pokud vůbec přijede. Není možné věřit, že dokáže rozpoznat zločin. Často lze pochybovat, že chce zločince opravdu stíhat, někdy je na místě podezřívat muže a ženy s policejním odznakem, že se zločinci spolupracují. Stoupající počet mrtvých na silnicích je nevyvádí z klidu a vydobýt desítky miliard na účtech podvodníků a zlodějů je pro policii nezřídka neřešitelný problém. Nejde o přehnanou kritiku. Téměř každodenní zprávy v médiích přinášejí o liknavosti a neodpovědnosti policejního sboru výmluvné důkazy.
Začátek tohoto roku postavil před Petra a Matěje Formanovy nečekanou výzvu. Synové slavného režiséra, z nichž první je loutkoherec a režisér a druhý grafik a scénograf, dostali od pražského Národního divadla nabídku vytvořit novou inscenaci opery Kráska a zvíře současného amerického skladatele Philipa Glasse. Věc měla ovšem jeden háček: Glassova hudba totiž nebyla původně určena k inscenování. Skladatel ji vytvořil jako novou zvukovou stopu ke stejnojmennému zhruba padesát let starému filmu francouzského básníka, dramatika a režiséra Jeana Cocteaua. Divadla pak objížděl s několika syntetizátory a skupinkou hudebníků a zpěváků, kteří dodávali černobílému filmu nový rozměr.
Ondřej Trojan se do české kinematografie zapsal hlavně jako producent diváckých hitů Pelíšky a Pupendo, nyní se ale po třinácti letech vrací na post filmového režiséra. Jeho dlouho očekávané Želary, natočené podle dvou literárních předloh spisovatelky Květy Legátové, mají premiéru tento čtvrtek a už teď můžeme bez nadsázky mluvit o jedné z filmových událostí roku.
Osudy Čechů za druhé světové války dokáží dobře vypovídat o nešvarech zdejší společnosti a revidovat ideologicky pošramocenou historickou reflexi našich dějin, není tedy divu, že jsou po roce 1989 mezi filmaři vcelku populární.
Milovníci koupání ve volné přírodě sotva pamatují horší sezonu, než je ta letošní. Rybníky zarostlé řasami a toxickými sinicemi odrazují od vody už měsíc i ty největší otrlce. Spolu s nimi bědují i majitelé poloprázdných kempů a taky ornitologové. Vlivem tropického počasí se totiž ve vodě přemnožila řada jedovatých mikroorganismů, které v posledních týdnech otrávily už stovky vodních ptáků. Potichu nezůstávají ani rybníkáři. Nejhlasitěji naříkají v Třeboni. Šéf tamního rybníkářského podniku dokonce mluví o katastrofě. Rybám prý hrozí hromadné úhyny, protože přemnožené mikroorganismy odebírají z rybníků velké množství kyslíku.
Jack Kinnevey, majitel malé hospody ve vesnici Rosscahil na západě Irska, se začne hurónsky smát, když padne řeč na vládní plán zakázat kouření ve všech restauracích a barech, co jich v zemi je. „To mám štamgastovi, který ke mně chodí přes 50 let, říct: Promiň, ale tady kouřit nesmíš?“ kroutí Kinnevey nevěřícně hlavou a s povytaženým obočím dodává: „Třeba v Kalifornii můžete zákazníka požádat, aby si šel zapálit ven. Ale tady to nejde. Tady na to není počasí, vždyť pořád prší.“ Kinneveyův podnik je typickým vzorkem irských hostinců – místnost zaplněná lidmi vyprazdňujícími sklenice černého piva jednu za druhou, tradiční hudba podbarvující atmosféru a oblaka cigaretového kouře. Od 1. ledna příštího roku bude možná takový obrázek navždy minulostí. Irsko se má stát první evropskou zemí, kde bude zakázáno kouřit v hospodách, barech, restauracích a na pracovišti.
Britská vláda zažívá horké chvilky a čelí největší krizi důvěry od roku 1997, kdy se dostala k moci. Krize má své jméno – David Kelly – a od minulého týdne také svou první oběť. Stal se jí ředitel odboru komunikační strategie na Downing Street, známý mediální mág Alastair Campbell. V pátek odpoledne oznámil svoji rezignaci a okomentoval ji slovy „nadešel čas jít dál a dělat něco jiného“. Campbellův odchod se všeobecně očekával, ale ne pouhý den poté, co byl kvůli podezření z klamání veřejnosti o Iráku vyslýchán sám jeho šéf, premiér Tony Blair.
Loni v zimě dostoupila krize největší italské průmyslové firmy Fiat vrcholu a nechyběly hlasy, že je to začátek konce slavné stoleté tradice hrdých jmen jako Fiat, Alfa Romeo či Lancia. Během několika měsíců se pozice turínského gigantu podstatně zlepšila. Zadlužení firmy se snížilo po prodeji významných podílů v leteckém a kovodělném průmyslu i pojišťovnictví. Rodina Agnelli, vlastnící největší balík akcií, zajistila podstatné zvýšení kapitálu z vlastních zdrojů. V září přijdou na trh první dva nové modely, americká automobilka General Motors označila spolupráci s Fiatem za uspokojující.
Tuto sobotu se vrátí k životu kostel na jižní výspě Čech – v novohradských Cetvinách. Farníci zasedající v jeho lavicích zmizeli před půlstoletím v zákrutech „odsunu“ a samotná vesnice Zettwing vzala za své krátce nato. Unikátní gotický svatostánek unikl nejprve kvůli pověrčivosti komunistických brigádníků a později jej před zkázou zachránili dobrovolní nadšenci z obou stran hranic. Takže sem po osmapadesáti letech může přijít biskup a znovu vysvětit to, co už dávno mělo zmizet v zapomnění.
Bezpečnostní informační služba zpřístupnila na internetu v půli srpna svou výroční zprávu o činnosti v roce 2002. Jde o verzi určenou pro veřejnost, která obsahuje pouze velmi povšechné informace. Respekt měl možnost pročíst část tajné zprávy, kterou dostali členové vlády a poslanci z komise pro kontrolu BIS. Tajné informace se týkají především terorismu, organizovaného zločinu a působení ruských mafií na území České republiky. Na rozdíl od minulých zpráv obsahuje poslední – sedmatřicetistránkový – veřejný report BIS více konkrétních dat. Nicméně řada jich stále chybí.