Mediální zprávy o polských zemědělcích často působí dojmem, že je řeč o lidech, kteří dokážou pouze spřádat sny o tom, jak si naplní břicha pečenými holuby v podobě dotací z Evropské unie. A pokud tomu tak nebude, tak tedy s Evropou nechtějí mít nic společného. Ve vesnici Lubotyň ve Velkopolském vojvodství se přesto najdou jedinci s jiným pohledem na svět. Dva farmáři, Jerzy Pietrzak a Zenon Idczak, při nedávném referendu hlasovali pro vstup do Unie. Od členství ve společenství si oba slibují také nástup konkurenčnějšího prostředí – tedy přesně to, čeho se agrárníci kolem strany Sebeobrana bojí jako čert kříže.
Dotace trochu jinak
Evropské dotace Lubotyň už poznamenaly. Díky programu Sapard se tu buduje nová kanalizace a příští rok má přijít na řadu oprava silnice. Na polském venkově bydlí celkem necelých patnáct milionů lidí, tedy takřka 40 % obyvatelstva. Většinou to jsou lidé v důchodovém věku nebo předškolní děti, které rodiče žijící ve městech svěří dědečkovi a babičce do péče. Typické hospodářství má chlév s dvěma kravami a pole o rozloze pěti až deseti hektarů. Produkuje se tu pro vlastní obživu a jen přebytky jdou na prodej. Nejlépe jsou na tom ti, kteří se na něco zaměří – pěstují třeba jen třešně, chovají jeden druh zvířat nebo investují do agroturistiky.
Farma Jerzyho Pietrzaka ročně prodá sto až sto dvacet krmných vepřů. „Díky tomu si vydělám ročně tak 50 tisíc zlotých, tedy asi 300 tisíc korun. Ale z toho bych…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
