Dveře a zámky moderního světa

Historie lidské komunikace je historií utajování. Co je civilizace civilizací, představují informace strategickou výhodu. Právě proto kryptografové vymýšlejí stále dokonalejší způsoby, jak je šiframi chránit před zrakem nepovolaných, zatímco kryptoanalytici s nemenším úsilím hledají způsoby, jak se i k těm utajeným dostat. Jejich souboj se táhne celými dějinami. Je přitom poučné podívat se na historii právě optikou šifrování. Povšimnout si, jak dovednost obou táborů měnila svět, rozhodovala o osudech lidí a výsledcích válek. Právě to udělal známý britský popularizátor vědy Simon Singh ve své Knize kódů a šifer, která právě vyšla v češtině.

Intelektuální štít a meč

Těžiště intelektuálního úsilí spojeného s šifrováním se během historie přesouvalo. Obvykle tam, kde se koncentrovala moc, síla a peníze. Na počátku našeho letopočtu bylo takovým centrem nepochybně římské impérium. Tzv. Caesarovu šifru, která spočívá v posunu o několik znaků abecedy (například místo PŘIJĎ DNES VEČER napíšeme RTKLF FPGU XGEGT), používáme běžně dodnes, protože je dost jednoduchá, aby ji zvládl laik. Stejně snadno se ovšem dá i rozluštit. Pokud však máme jistotu, že nepadne do rukou odborníkovi, že případný narušitel nebude mít na luštění čas, a pokud vynecháme návodné mezery mezi slovy, může se pořád ještě hodit – třeba milencům.

Vojákům a diplomatům ovšem přestala Caesarova šifra brzy stačit.…