Nenašli jste, co hledáte?
Napište na [email protected].
S vědomím, že už za pět týdnů proběhne české referendum o vstupu do EU, vyrazili politici koaličních stran minulý týden debatovat o Evropě s občany. Stranickou kampaň oficiálně zahájili lidovci a unionisté, sociální demokracie si v europlánu odškrtla několik dalších posezení s voliči. Ať už se ale hovořilo v pražských sálech či pod širým nebem daleko od metropole, vždycky vyplula na povrch jedna věc: lidé stále postrádají konkrétní informace, jak vstup do Unie ovlivní jejich život – a politici či úředníci jsou z tohoto zjištění překvapeni.
Je to svého druhu český sen. Obyčejný mladík s průměrným vkusem, zájmy i názory vstoupil hned po revoluci do sociálnědemokratické strany, vydržel v ní 13 let a vystoupal až do vlády. Aniž přitom udělal něco obzvlášť zapamatovatelného, udržel se celá léta na špici politické popularity a proti všemu očekávání tam zůstal i poté, co převzal jedno z nejtěžších ministerstev, vnitro. Nad příběhem Stanislava Grosse se zkrátka jistému obdivu neubrání ani největší kritici.