2003/20

Nechybělo mnoho a Walter Wetzmüller (83) zaplatil za svoji návštěvu České republiky životem. Od svého domova v rakouském Gmündu se přitom nevzdálil ani kilometr – jen zašel na druhou stranu hranice do Českých Velenic posedět v restauraci. Tam jej ale stihla mozková příhoda, po níž se pan Wetzmüller uprostřed dne bezvládně zhroutil k zemi. A nastal problém. Lékařská pomoc je sice blízko obou stran hranice, vyřešit rakouskou mdlobu na české půdě ovšem není snadné. „Volali jsme místního doktora, ten ale bez vysvětlení odmítl přijet. Tak jsme telefonovali do Gmündu, ale tam nám v nemocnici řekli, že sanitka přijede jen k hraničnímu přechodu. Dál prostě nechtěli,“ vzpomíná servírka z restaurace, kde k události došlo. „Nevěděla jsem, co mám dělat. Ptala jsem se jich, jestli ho tam mám odnést na zádech.“ Nakonec přesně to udělal jeden z hostů restaurace.

S vědomím, že už za pět týdnů proběhne české referendum o vstupu do EU, vyrazili politici koaličních stran minulý týden debatovat o Evropě s občany. Stranickou kampaň oficiálně zahájili lidovci a unionisté, sociální demokracie si v europlánu odškrtla několik dalších posezení s voliči. Ať už se ale hovořilo v pražských sálech či pod širým nebem daleko od metropole, vždycky vyplula na povrch jedna věc: lidé stále postrádají konkrétní informace, jak vstup do Unie ovlivní jejich život – a politici či úředníci jsou z tohoto zjištění překvapeni.

Je to svého druhu český sen. Obyčejný mladík s průměrným vkusem, zájmy i názory vstoupil hned po revoluci do sociálnědemokratické strany, vydržel v ní 13 let a vystoupal až do vlády. Aniž přitom udělal něco obzvlášť zapamatovatelného, udržel se celá léta na špici politické popularity a proti všemu očekávání tam zůstal i poté, co převzal jedno z nejtěžších ministerstev, vnitro. Nad příběhem Stanislava Grosse se zkrátka jistému obdivu neubrání ani největší kritici.