Policista si bedlivě prohlížel zmuchlané dokumenty i tvář indiánského mladíka. Po chvíli zavelel: „Ven z auta.“ Spolu s ním museli z autobusu vystoupit ještě dva pasažéři s ospalýma očima, které se marně vyhýbaly policejnímu reflektoru. Vůz se opět zvolna rozjel po silnici lemované kaktusy, ale daleko se nedostal. Za pár minut jej zastavila další hlídka. Té únorové noci stavěl dýchavičný autobus na cestě z guatemalské hranice do mexického města Comitán ještě třikrát. Policisté tu pátrají po imigrantech z chudých středoamerických zemí – Nikaraguy, Hondurasu, Guatemaly a Salvadoru. Denně jich zpět za hranici deportují až tři stovky, aby se s nimi zanedlouho znova setkali na téže silnici vedoucí na vysněný, bohatý sever.
Továrny u hranic
Hranice s Guatemalou odděluje zónu Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA), která od roku 1994 sdružuje Mexiko, USA a Kanadu, od středoamerických republik na jihu. Mexický prezident Vicente Fox se snaží u svých spoluobčanů navozovat dojem, že to je hranice mezi blahobytem a chudobou. V únoru dokonce blahosklonně udělil občanství desítkám dojatých imigrantů z jihu. Jenže jeho gesta vyznívají podivně, protože není jasné, jestli se díky smlouvě NAFTA pomyslná hranice chudoby opravdu posunula na jih od Mexika.
Pro Evropskou unii je volný pohyb osob jednou ze zásad sjednocování, NAFTA má ale působit opačně. Chce posílit…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
