„Ať všichni politici táhnou do…“ skandovali před více než rokem den co den na pouličních demonstracích Argentinci, těžce zasažení finanční krizí. Jak budou při prezidentských volbách reagovat poté, co se ukázalo, že většina zájemců o nejvyšší post v zemi patří ke staré klice politiků, jež dostala Argentinu do mizérie? Obava z násilností, protestů a machinací s volebními lístky se však ukázala zbytečná. Volební neděle
27. dubna proběhla za slunného podzimního počasí v klidu. Ulice byly živé, restaurace plné, supermarkety většinou otevřené, a žebráci, zloději a raubíři jako by si vzali den volna.
Menem, pak Kirchner
Tušení, že hlasování bude asi jen prvním kolem, se ukázalo jako správné: ani jeden z celkem devatenácti zájemců o prezidentský stolec nezískal ústavou předepsaných minimálně
45 % hlasů. Volební účast – v Argentině povinná – byla kolem 80 %, byla tedy normální. Neplatných nebo prázdných lístků lidé do uren vhodili jen 2,5 %, tedy také málo v porovnání se čtvrtinou při kongresových volbách v roce 2001. Přes deziluzi z politiků a ekonomického rozvratu tak Argentinci prokázali víru v demokracii.
Novinkou těchto voleb bylo, že se vládnoucí perónistická strana vinou vnitřních bojů v posledních měsících rozštěpila do tří frakcí, a tudíž nepředstavila jednoho kandidáta. Zavinil to především odcházející prezident Eduardo Duhalde,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
