Koncem května roku 1942 učinily protektorátní nacistické úřady nečekané rozhodnutí: na rozdíl od Německa, kde se židovské sakrální předměty z vydrancovaných synagog často ničily, zůstanou v protektorátu zachovány. Motivaci a záměry nacistů neznáme, protože písemné doklady neexistují, ale dá se předpokládat, že kromě finančního obohacení sledovaly i ideologický cíl – vytvořit jakési muzeum úspěšně likvidované rasy. Právě toto šedesát let staré rozhodnutí předurčilo osud expozice K slávě a ozdobě – textilní skvosty českých a moravských synagog, která probíhá v Císařské konírně Pražského hradu.
Tajný sběr
Zabavené předměty z židovských obcí a rušených synagog začaly na příkaz německých úředníků putovat z celého území do pražských skladů asi půl roku po prvních deportacích do Terezína. Představitelé pražské židovské obce se snažili na osud soustředěných památek neztratit úplně vliv. Jako řešení zvolili vytvoření Ústředního židovského muzea, které mělo tyto památky spravovat, evidovat a v rámci možností dále odborně zpracovávat. První zásilka předmětů dorazila 27. května 1942 z Brna.
Veškerá práce lidí probíhala ve stínu hrozby deportací a nebylo jasné, zda se započaté projekty podaří dokončit. Muzejníci odcházeli postupně do transportů, takže pracovní tým se neustále měnil: v září 1942 pracovalo v muzeu 26 osob, v březnu roku 1945 zůstal jeden konzervátor a tři…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
