Když jednoho únorového odpoledne roku 1953 dva talentovaní, ale podle mínění okolí lehkomyslní a nezodpovědní vědci Francis Crick a James Watson sestavili z drátů a lepenky trojrozměrný model molekuly kyseliny deoxyribonukleové (DNA), jen málokdo si uvědomoval dosah jejich činu. Vědeckým světem neotřásla ani zpráva o jejich objevu, kterou otiskl časopis Nature v dubnu 1953. Skoro nikdo totiž nesdílel Crickovo a Watsonovo přesvědčení, že DNA nutně musí být nositelkou dědičné informace. To, co následovalo, se však nedá nazvat jinak než revolucí: odhalení struktury DNA bylo impulzem pro prudký rozvoj moderní molekulární a buněčné biologie a 50. výročí objevu je dobrou příležitostí připomenout si, k čemu nás molekulární biologie přivedla.
Čtení v genomu
Molekula DNA sděluje své zprávy jazykem, který používá čtyři písmena. Přenášenou informaci dnes dokážeme snadno číst díky metodě sekvencování, vynalezené v 70. letech a dnes stoprocentně robotizované. První přečtený záznam DNA byl dlouhý 120 písmen a jeho čtení trvalo dva roky. Přečtení celého lidského genomu (záznamu desetimilionkrát delšího) trvalo o dvacet let později pouhých šest let. Vědci se ale nezaobírají jenom genetickou informací člověka. V současnosti známe částečné či úplné sekvence dědičné informace mnoha virů, bakterií, rostlin i živočichů a množství známých sekvencí se každých pět let zdesataronásobuje.
K čemu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
