Jen ať všechny vyzbrojí

Nepříjemné překvapení čekalo koncem listopadu Slobodana Miloševiče v soudní síni v nizozemském Haagu. Zatímco předchozím přelíčením mezinárodního tribunálu pro zločiny v bývalé Jugoslávii čelil už rok a půl s ironií, arogancí a často i s určitou rétorickou převahou, tentokrát mu zmrzl úsměv na rtech. Při projednávání tzv. chorvatské části obžaloby (která viní Miloševiče ze zločinů během války v Chorvatsku v letech 1991–95) představil žalobce jako svědka muže, který se s Miloševičem zhruba 30krát sešel a věděl toho na bývalého prezidenta skutečně dost (Miloševič musel být dokonce v době tohoto přelíčení psychiatricky vyšetřen).

Jednalo se o chráněného svědka C-061. Ačkoli patřil k nejchráněnějším svědkům (měl změněnou identitu i hlas a při přelíčení hovořil z jiné místnosti), nebylo pochyb, že jde o vysokého představitele někdejší nikým neuznané Republiky srbská Krajina (RSK), separatistického státečku chorvatských Srbů. Nicméně nejen Miloševičovi, ale i srbskému tisku nedělalo velký problém jeho identitu odhalit, a proto se svědek C-061 nakonec rozhodl odkrýt svou pravou tvář. V soudní síni se tak objevil jeden z vůdců srbského povstání v Chorvatsku, pozdější premiér a prezident RSK Milan Babič. Obžaloba viní Miloševiče, že s cílem vytvořit velkosrbský stát podporoval, financoval a řídil separatistická vedení chorvatských a bosenských Srbů. Miloševič se hájí tím, že Srbsko, a tedy ani on coby jeho prezident, se do války v Chorvatsku a Bosně nijak nezapojovalo…