Od začátku to nevypadalo jako veselá zpráva. Minulý týden jsme se z noticky v Mladé frontě Dnes dozvěděli, že předseda sněmovny Lubomír Zaorálek využil při drobné dopravní nehodě své imunity a místo policií nechal případ „vyšetřit“ svými poslaneckými kolegy. Ti jej shledali bez viny – ale pak celou tu trapnost s gustem prozradili novinám. Informace byla o to pikantnější, že ostravský delegát vždycky patřil mezi politiky, kteří nesmyslnou šíři zdejší poslanecké imunity rozhodně kritizovali.
A co začalo špatně, pokračovalo ještě hůř. Šéf sněmu se rozhodl novinám odpovědět. Ale místo aby uznáním chyby proměnil svoji prohru nakonec ve vítězství, zareagoval přesně ve stylu českého postkomunismu. Zaútočil na médium, které zprávu o jeho kolizi přineslo, a obvinil je ze „zkreslení situace“. Ta je ovšem i z jeho vlastního líčení jasná: lidový zástupce narazil svým autem do jiného auta, spolu s dalšími dokumenty předal policistům i svůj imunitní průkaz a nijak neprotestoval, když právo posoudit incident ohledně viny a trestu dostali jeho kolegové z práce. Zákon, pro který předtím sám zvedl ruku, mu přitom dává možnost, aby se místo této výlučnosti vydal policistům jako každý normální smrtelník.
Na jinak banální a spíš jen trapné události je potěšitelná jedna věc: fakt, jaký rozruch vyvolala. Otázka, jak naučit zdejší politiky slušnému chování, se v Čechách viditelně stává důležitým tématem. Ostatně není divu. I letmému pozorovateli…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
