Státní podnik Česká pošta se podobá francouzským státním drahám: poskytuje celkem kvalitní služby, ovšem naprosto neefektivně a zbytečně draze. Vládne v něm zcela očividná přezaměstnanost, díky pevnému monopolu však pohodlně každý rok vykazuje zisk, naposledy skoro 600 milionů.
Ministři dnes podle svých slov nevidí důvod s tuzemským poštovnictvím něco většího dělat. Ale měli by. Lze to říci třemi slovy: liberalizace, deregulace a privatizace.
Dopisy jen u nás
Původní a hlavní důvod poštovních monopolů byl jednoduchý: panovnické rody je před staletími utvářely, aby tajné policii zjednodušily špehování „protistátních živlů“. S rozšířením občanských práv, mezi něž patří i listovní tajemství, se pro poštovní monopol muselo hledat jiné ospravedlnění. Obdobně jako v telekomunikacích nebo elektro-energetice byl nakonec nalezen v konceptu tzv. univerzální služby – „právu“ na dostupnou a levnou poštu na celém území státu.
Tuzemský monopol se začal v 90. letech drolit. Objevili se zahraniční konkurenti jako zasilatelské firmy DHL či UPS. Do ulic se vrátili poslíčci („messengeři“), rozvinul se bankovní trh (což snížilo význam poštovních složenek), nemluvě o internetu a e-mailech. I poměrně nový zákon o poštovních službách z roku 2000 nicméně zachovává na části trhu monopol: dopisy a jiné písemnosti s hmotností menší než 350 gramů smí doručovat jen držitel tzv. poštovní licence. A tu dostává ze zákona…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
