Česká kulturní periodika už poměrně dlouho směřují ke krachu, protože jim stát dává malé dotace, uděluje jim je nesystematicky, a nadto nevytváří podmínky, aby mohly snadněji získávat peníze jinde. Teď se krach přiblížil jako nikdy dřív, v Mladé frontě Dnes si toho díky některým post-povodňovým výrokům ministra Pavla Dostála všimli a od 5. září otevřeli diskusi na téma „Mají být literární časopisy podporovány státem?“ Jednotlivým přispěvatelům (s čestnou výjimkou Josefa Chuchmy) se bohužel podařily jen dvě věci. Odvést pozornost od podstaty problému a zaměřit ji na osud Literárních novin a osobu jejich šéfredaktora. Přesto se zdá, že postoje diskutérů jsou pro současné poměry typické. Čtenář mohl v první řadě získat základní dojem, že jde o jakýsi spor mezi „liberály“ (co neuspěje na trhu, nemá své místo na slunci) a „socialisty“ (dotujme, co se dotovat dá). Přitom taková interpretace je úplně mimo realitu. Redaktor Martin Komárek se rozepsal o „absurditě státní podpory zálib“ a položil otázku: Proč by potom stát nepodporoval třeba „přátele sádrových trpaslíků“? Ve své prostotě má pravdu: stát pochopitelně nemusí podporovat vůbec nic, co není momentálně nezbytné pro přežití a o co mají konzumenti tak malý zájem, že to nejsou ochotni zaplatit. Stát nemusí dávat peníze časopisům, ale ani divadlům, nakladatelstvím či galeriím, dokonce ani na památky nemusí přispívat, protože většina obyvatelstva nepocítí jejich úpadek jako těžkou újmu. Podobně postupující stát však nebude…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
