Stále vášnivější spor o existenci globálního oteplování, klimatických změn a ekologické krize prošel za dobu svého trvání nejrůznějšími proměnami a jeho aktéry se už vedle relativně úzké skupiny vědců a ochránců životního prostředí stihli stát také politici a široká veřejnost (jak dokládá i 60 000 účastníků johannesburského summitu). Jedno však zůstalo stejné: v rámci debat na toto téma se stále stejně nesmiřitelně střetávají zastánci přísně vědeckého výkladu světa s lidmi, kteří preferují „nevědecký“ sociální přístup k prostředí.
Klid před bouří
Známý český biolog David Storch ve svém textu Boj o zrno (Respekt č. 32/2002) přehledně shrnul argumenty prvně jmenované skupiny: zatím prý není čeho se obávat, protože „známe jen relativně málo druhů, o nichž jsme si jisti, že skutečně vymřely“, ještě „zbývá přes 80 % amazonského pralesa“ a „současné změny způsobené člověkem nejsou svým rozsahem ani zdaleka srovnatelné se změnami souvisejícími s cykly ledových a meziledových dob“. Konečně „nikde není předepsáno, jak má příroda vypadat“. Někteří biologové jsou tedy zřejmě existenci ekologické krize ochotni připustit jen v případě výrazného narušení či úplného zhroucení toku energií a koloběhu látek v globálním ekosystému. Úbytek globální biodiverzity by pak patrně odhlasovali teprve po přepočítání všech dosavadně existujících druhů (kdy nastane tato jistota?) a odečtu všech „spolehlivě“ vyhynulých…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
