„Kdyby tu nic nebylo, mně by se tu líbilo.“ Tímto úžasným veršem, důvěrně známým ze starších školních čítanek, začíná Jan Čarek báseň, jejíž úroveň hned vzápětí upadá do provinční oslavy rodného kraje. Básníkův vzlet i následný pád má netušený, a přesto silný vztah k letošnímu karlovarskému filmovému festivalu. Jeho programová skladba totiž obsahuje hned několik snímků, sdílejících starost o čistotu filmového obrazu. Tato čistota není nikterak samoúčelná: péče o obraz je lékem na bolest vyprávěných příběhů a důrazně nám připomíná, že Karlovy Vary jsou i během festivalu městem lázeňským. Tři filmy, které si zasluhují mimořádnou pozornost, přicházejí z Tchaj-wanu, Japonska a Filipín. Přes svou vzájemnou různost jako by sdílely vědomí zdánlivě prostého faktu: film navazuje na fotografii v tom nejjednodušším smyslu, tedy tím, že zcela spontánně přenáší na plátno věci, jež se ocitly před objektivem kamery. Úlohou tvůrce proto není hloubání o tom, čím film naplnit, nýbrž hledání techniky, která by umožnila vyprázdnit záběry a zjednodušit je na samotné jádro výpovědi.
Natržená opona času
Snímkem Millennium Mambo se českému publiku představuje tchajwanský režisér Hou Hsiao-hsien, jeden z nejvýznamnějších tvůrců současné světové kinematografie. Na první pohled není Millennium Mambo ničím jiným než záznamem nepříliš dramatického příběhu Vicky (v podání úžasné Shu Qi), která se bezcílně pohybuje mezi bary a nočními kluby v Tchai-peji, z jejichž pastelových…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
