Koncem loňského listopadu přednesla první zástupkyně ředitele Mezinárodního měnového fondu Anne Kruegerová návrh, který sice není úplně nový, ale jeho prosazení v praxi by byl bezesporu převratný krok. Oč jde? O zavedení některých prvků z úpadkového práva do mezinárodních finančních vztahů. Například aby předlužený stát požíval po jistou dobu právní ochrany před věřiteli. Podnět Anne Kruegerové přišel krátce před vyvrcholením argentinské krize. Argentina ovšem ani zdaleka není první stát, který není schopen plnit své závazky vůči domácím i zahraničním věřitelům - stačí si vzpomenout na asijskou a ruskou krizi z let 1997–98. Od této doby znovu zesílila debata o tom, jak uspořádat vztahy mezi dlužníkem a věřiteli tak, aby se minimalizovaly ekonomické ztráty a zvýšila stabilita mezinárodního finančního systému.
Peru vs. Elliot
Základní rozdíl mezi krizemi 80. let a dnešními případy spočívá v tom, že dosáhnout závazné dohody o snížení dluhu je mimořádně obtížné kvůli změnám, k nimž od té doby ve finančním světě došlo. Kdysi rozvojové státy dlužily jiným vládám, případně syndikátům západních a japonských bank. Dnes země jako Argentina často vydávají obligace, s nimiž se volně obchoduje na trhu, takže věřitelé jsou mnohem rozptýlenější a více diferencovaní i z hlediska svých zájmů. Ve světě kupříkladu existuje řada specializovaných finančních společností, které se nezabývají ničím jiným než obchodováním s mezinárodními dluhy na sekundárním trhu. "Supi…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 35 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
