Osvětim jako hračka

Výstavu Zrcadlení zla: Nacistická imaginace/Moderní umění, otevřenou minulou neděli v Židovském muzeu v New Yorku, přehrazuje v polovině prohlídky zvláštní cedule s varováním: „Někteří lidé, kteří přežili holocaust, byli dále vystavenými uměleckými díly znepokojeni. Pokud se toho chce některý návštěvník vyvarovat, má možnost opustit nyní výstavu dveřmi nalevo.“ Společná expozice třinácti mladých výtvarníků z osmi zemí reflektující moderními výtvarnými prostředky téma holocaustu a nacismu si stihla vysloužit skandální příchuť již několik týdnů před vernisáží. Její autoři totiž s předstihem zveřejnili katalog a pozvali na úvodní prohlídku pamětníky nacistických vyhlazovacích táborů. „Člověk, který mučil mou matku a zavraždil mou tetu, má sochu v muzeu?“ vyslovil před skulpturou nacistického „lékaře“ Josefa Mengeleho za ostatní pamětníky znechucený odsudek Menachem Rosensaft. „To je jako kdybyste vztyčili sochu Usámy bin Ládina na Ground Zero.“ I vzrušená debata, která se vzápětí rozpoutala na stránkách tisku, potvrdila, že umělecká reflexe holocaustu je i padesát let po válce stále velmi citlivé a křehké téma.

Cyklon Chanel

Počátek současné výstavy spadá až do roku 1997, kdy kurátor newyorského Židovského muzea Norman Kleeblatt našel na svém pracovním stole nabídku ke koupi série objektů polského výtvarníka Zbigniewa Libery nazvanou LEGO Concentration Camp Set. Kurátora, který měl tou dobou už za sebou kontroverzní výstavu Too Jewish? (Příliš…