Všichni Kajínkovi vrazi

Potížista Jiří Kajínek vyvolal v české společnosti velké zneklidnění. Vinen či nevinen, řeší se v tisku i u hospodských stolů. Pro jedny je to zbytečný humbuk kolem sprostého vraha, pro druhé naopak snaha, aby v českých kriminálech neseděli nevinní. Akcie druhého tábora stouply poté, co se k jeho stoupencům přidal i místopředseda vlády a dočasný ministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Jeho angažmá se ale nezastavilo u výzvy k soudní prověrce Kajínkova případu - ministr navrhl automatický přezkum všech výjimečných trestů zdejší justice. Naznačil tím, že hrozba chybného rozhodnutí může být v našem současném systému větší, než to z letmého pohledu vypadá.

Otisk na nárazníku

Sotva čtyři dny po zveřejnění Rychetského výroku posílila skepsi vůči české justici další událost. V Ústí nad Labem dostal patnáct let dosud nikdy netrestaný Karel Rysula (53), obžalovaný z toho, že kvůli penězům zavraždil svého švagra, člověka známého v libereckém podsvětí. Jediným důkazem Rysulovy údajné viny je otisk na mercedesu oběti (vrah střílel opřen o nárazník auta). Tento důkaz ovšem zpochybňuje soudní znalec obhajoby - podle něj není prostě fyzicky možné, aby se otisk dlaně objevil na místě, kde byl nalezen. Znalec tvrdí, že jej tam musel někdo přenést speciální folií. Liberecký soudce Karel Kostelecký ovšem znalcovu výpověď v prvním procesu vůbec nepřipustil a opřel se o znalecký posudek žaloby tvrdící, že to možné je. Vrchnímu soudu se takový postup při odvolání…