Léta 1990–1997 proběhla v České republice v rámci teorií a praxe národního kapitalismu. Je zajímavé, že tuto doktrínu nikdo z politiků ani ekonomů výslovně neproklamoval, v heslech o privatizaci rychlé a ještě rychlejší, v heslech o liberalizaci všeho nebylo zmínek o národním kapitalismu - o to větší ale byla snaha se takovou myšlenkou řídit. Jak je to možné? Domácím stoupencům transformace šlo zejména o rozdělení majetku a bylo jim dost jedno, čím se to zdůvodní. V tomto smyslu není velkého rozdílu mezi kuponovou privatizací a prodejem na úvěr domácím zájemcům, kteří nemají vlastní kapitál. V obou případech přece byl na konci domácí vlastník (kapitalista). Od počátku transformace existoval v této otázce vskutku celonárodní konsenzus, že „cizákům“ se české podniky a další majetek privatizovat nebudou. Jasno tehdy měla vládnoucí koalice, opozice demokratická i méně demokratická. Přesto dnes národní kapitalismus nemáme a od roku 1998 naopak bojuje ČR o získání maxima zahraničních investic.
Oběti neuvážené liberalizace
Prvním důvodem úpadku národního kapitalismu je již zmíněný fakt, že nikdy nebyl explicitně, veřejně diskutován. Vznikl ze snahy ukázat, že Češi dovedou podnikat, že se vyrovnají světu, když dostanou pod kontrolu české podniky. Vznikl pochopitelně i z chtivosti po majetku a lakoty. Vznikl také z nostalgie po první republice, ze snahy být znovu před světem hrdý na české značky: ČKD, Tatra, Baťa, Škoda, Budvar, Prazdroj a jiné. Tento…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
