S výjimkou Berlína se málokteré místo střední Evropy stalo tak rozlehlým staveništěm jako pražský Smíchov. Vnímavý chodec při pohledu na radikální proměny, kterými lokalita prochází, rychle vycítí, že se stává svědkem něčeho významného a příznačného. Sotva se tak ubrání otázce: vtrhla sem ohavná globalizace a mrzačí město, nebo odtud konečně někdo vymetá chátrající špínu předminulého století a napomáhá rozumnému rozvoji metropole?
Linie rozjímání
První pražská předměstí Smíchov a Karlín vznikala někdy po roce 1840 podél cest kopírujících řeku. Obě proto mají do značné míry klasicistní půdorys s řadou zajímavých obytných staveb, které ještě nejsou chráněné, a tak naštěstí, či naneštěstí (podle toho, zda je či není architektura továren a činžovních domů 19. století považována za hodnotu), umožňují rozsáhlé přestavby. Nejmarkantnější proměnu dnes bezesporu prodělává především smíchovská křižovatka u Anděla a její bezprostřední okolí. Novou dominantou místa se stal Zlatý anděl, velkoryse pojatá víceúčelová stavba navržená Francouzem Jeanem Nouvelem (1945), jehož jméno lze najít v každé příručce typu „Padesát nejlepších současných architektů“. Proslavily jej především nádherné projekty Arabského institutu v Paříži, Kongresového centra v Luzernu či Opery v Lyonu. Také Zlatý anděl postavený loni za miliardu korun na třiceti tisících čtverečních metrech patří mezi jeho spíše významnější práce. Nejde však jen o samotnou budovu. Už v lednu 1990 proběhla…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 35 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
