"Branky patří na fotbalová hřiště, nikoli na dálnice, " prohlásil před maďarskými volbami v roce 1998 jejich pozdější vítěz a dnešní premiér Viktor Orbán. Narážkou na budky, v nichž se na dálnicích vybírá mýtné, se ohradil vůči systému, kvůli němuž získaly maďarské silniční tahy věhlas vůbec nejdražších pozemních komunikací v Evropě. Ovšem na jeho snahu o nápravu nyní padl stín podezření. Zdá se, jako by mu nešlo jen o to, aby řidiči méně platili a provoz probíhal plynuleji, nýbrž aby si na celé věci namastily kapsu také určité firmy, k jejichž dodavatelům mimo jiné patří i kamenolom Gyözy Orbána, premiérova otce.
Známky místo mýtného
Mýtné za jízdu osobním autem po úseku v délce třiačtyřiceti kilometrů mezi městem Györ a rakouskou hranicí ještě nedávno stálo 1700 forintů (asi 250 Kč). Komunikaci používal jen málokdo, lidé raději jezdili po souběžné staré silnici. Výši poplatků způsobila první demokraticky zvolená vláda, která na počátku devadesátých let neměla peníze na dostavbu započatých dálnic, a proto povolení k ukončení prací a následnému provozu udělila soukromým firmám. Ty sice práce ukončily, zanedlouho však zjistily, že i přes vysoké mýtné (nebo právě kvůli němu) prodělávají a nemohou splácet stavební úvěry. Při nástupu Orbánovy vlády před třemi lety mělo Maďarsko 450 kilometrů dálnic, rozbíhajících se od hlavního města na různé strany, ovšem jedině komunikace směrem na Rakousko sahala až ke státním hranicím. Dokončen nebyl ani okruh…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 34 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
