Není možné hlásit každý zločin
Dopis Richarda Velety (Respekt č. 31/2001), kterým reagoval na rozhovor se streetworkerem Lászlo Sümeghem, nelze přejít bez povšimnutí. Odchod pana Sümegha z pražského centra sociální péče je totiž pouze jedním z mnoha odchodů z oddělení, které pan Veleta vede. Oddělní celkem obstojně fungovalo za Anny Šabatové, která však rezignovala. Během několika měsíců poté, co nastoupil do vedoucí funkce pan Veleta, však znechuceně odešla řada starých i nových zaměstnanců (mezi nimi i já). Musím souhlasit s výrokem pana Sümegha, že pan Veleta své, v tomto případě streetworkerské, práci nerozumí a vlastně celý jeho „přínos“ spočívá v neúspěšných pokusech napasovat na streetworkerskou práci takové modely řízení, které ji doslova znemožňují. Domnívám se, že je tomu tak proto, že pan Veleta jako streetworker sám nikdy nepracoval, a dále, že na své pozici nemá žádné faktické pravomoci, přestože je papírově vedoucí.I když s panem Veletou souhlasím, že pan Sümegh má někdy poněkud extrémní názory, přesto bych řekl, že pro své klienty dělá velmi mnoho. Právě proto, že je jim „tátou a mámou“, že nezná pracovní dobu, právě proto, že je jedním z nich, že nezná hranici mezi soukromým a veřejným atd. Tedy právě tím, za co se ho pan Veleta pokoušel zesměšnit.O jednostranném postoji pana Velety vypovídá již to, že nepoukázal na veliké pnutí mezi profesním a zákonným přístupem. Toto pnutí nepociťují…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
