Pár otázek pro Viléma Prečana
Kdo chce uspět v polemice bez věcných argumentů, musí nějak odvést pozornost od tématu. Dobře se k tomu hodí například silné a emocionální výrazy, pod kterými se předmět sporu již ztratí. Přesně tohoto triku použil Vilém Prečan v článku Jak se zbavit druhých houslí (Respekt č. 30/2001).Podle pana Prečana jsem se ve svém článku Kejhání potrefené husy (Respekt č. 29/2001) dopustil „sprostého osočení“ tím, že jsem poukázal na nízkou produktivitu historiků zaměstnaných v Ústavu pro soudobé dějiny (ÚSD). Domnívá se tedy Vilém Prečan, že jedna krátká monografie, jeden sborník dokumentů a šest vědeckých článků je adekvátní produkcí ředitele vědeckého ústavu za osm let? Tuto nízkou produktivitu jsem se pokusil vysvětlit třemi faktory, z nichž ten poslední byl, že vědci mají malé platy. Pan Prečan to považuje za „víc než cynické“, protože prý můj plat je „určitě větší než plat ředitele akademického ústavu“. Nevzpomínám si, že bych kdy panu Prečanovi ukazoval svou výplatní pásku. Jde tedy o nepodloženou domněnku. Vylučovat někoho pro jeho domnělé či skutečné sociální postavení z debaty, to už jsme tu dlouho neměli.Podle pana Prečana je „vrcholem všeho“ to, že poukazuji na minulost Karla Kaplana. Tedy, pane Prečane, byl Kaplan pracovník aparátu KSČ, nebo nebyl? Myslíte si zcela vážně, že se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
