Ve výbavě zájemce o účast na zahájení bienále současného výtvarného umění v Benátkách nesmí chybět vůle k rezignaci. Nejstarší akce svého druhu na světě toho totiž ve třech dnech, vyhrazených před opravdovým otevřením pro „lidi z oboru“, nabízí tolik, že ani při nejlepší vůli není možné vidět všechno. Pokud bychom u letošního „kola“ měřili úspěch umělců délkou fronty před pavilony, vyšlo by nám něco podobného jako odborné porotě. Ta totiž udělila ceny Kanaďanům Janet Cardiffové a Georgovi Buresovi Millerovi, Němci Gregoru Schneiderovi či Francouzovi Pierru Huygheovi. Jejich projekty, mimořádně náročné na prezentaci před početnějším publikem, měla šanci shlédnout zhruba desetina přítomných. Přestože čekání se zjevně vyplácelo, bylo ztíženo úvahami, zda by nebylo lepší mezi dalšími frontami na toaletu nebo čistou vodu vidět raději Holanďany, Turky, Iry, Portugalce, Slovince nebo Ukrajince. Bienále po svém červnovém zahájení pokračuje až do listopadu coby normální výstava, která nabízí svým návštěvníkům klidnější zážitky. Hektičnost letošního začátku ale každopádně potvrzuje, že Benátky navštěvují i po více než sto letech všichni významní umělci, kritici, sběratelé, historici umění či ředitelé muzeí. A to i přesto, že podnětné události podobného druhu se dnes pořádají po celé planetě od Sao Paola přes Istanbul, Lyon, Johannesburg až po Kwangju, Dakar či letos nejnověji Tiranu a Valencii.
Pusťte nás dovnitř
Vysvětlení přitažlivosti může být…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 34 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
