0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Zahraničí8. 7. 20015 minut

Tomu dal, tomu méně

Nedávné parlamentní volby v Itálii byly do jisté míry plebiscitem na téma „Chcete Silvia Berlusconiho, nebo ne?“ Odpovědí voličů bylo jasné ano. Pravicová koalice Dům svobody získala absolutní většinu v obou komorách parlamentu, což se nikomu v Itálii nepodařilo desítky let. Jednoznačným hegemonem koalice je Berlusconiho Forza Italia, která získala 32 % hlasů, zatímco Národní aliance dvanáct a Liga severu se ani nepřehoupla přes čtyřprocentní hranici. Přesto musel Berlusconi při sestavování vlády brát na oba partnery ohled. Štědře odměnil alianci a nezapomněl ani na šéfa ligy Umberta Bossiho, který způsobil pád první magnátovy vlády před sedmi lety. Právě negativní zkušenost z roku 1994 však Berlusconiho přiměla k tomu, že klíčové pozice ve vládě obsadil výhradně svými lidmi.

K Atlantiku čelem

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Snad nejjednodušší volbou byl post ministra vnitra, jímž se stal Claudio Scajola (53). Tento muž měl lví podíl na přeměně Berlusconiho nezkušeného hnutí ve velkou politickou stranu a coby stratég Forza Italia koordinoval její kampaň před letošními volbami. Jmenování ministra zahraničí bylo o poznání delikátnějším úkolem. Dotyčný musel mít dobré kontakty v zahraničí, které by přesvědčily ostražité mezinárodní kruhy o důvěryhodnosti italské diplomacie. Volba padla na Renata Ruggiera. Jednasedmdesátiletý Ruggiero patří mezi zkušené diplomaty - mimo jiné předsedal Světové obchodní organizaci. „Tradiční italská zahraniční politika se nezmění,“ prohlásil…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc