Situace na knižním trhu v Česku se vyznačuje jednou nepřehlédnutelnou kuriozitou. Ačkoli více než jedno desetiletí po pádu komunismu u nás máme k dispozici publikace o moderních dějinách i těch nejexotičtějších zemí, stále se nám nedostává základních informací o nejnovější historii našich sousedů. Marně bychom třeba pátrali po dobrých dějinách Maďarska i Rakouska. Až donedávna panovala obdobná situace i v případě dějin Polska. Zjevný nedostatek zaplnila až čerstvě vydaná kniha historika Andrzeje Packowskeho Půl století dějin Polska 1939–1989. Od autora je přitom poctivé, že se nesnaží zastírat svůj negativní vztah ke komunistické ideologii a „reálnému socialismu“. Navzdory přiznané antipatii vůči komunismu se však Packowski s nebezpečím ideologického zkreslení a účelové interpretace novodobých polských dějin vypořádal úspěšně. Knihu sice napsal s výjimečným zaujetím, avšak bez zaujatosti.
Stát versus „lid“
Polské moderní dějiny je podle Packowskeho třeba chápat jako dějiny bojů proti vnějším nepřátelům a komunismu. Statečný, ale marný odpor polského obyvatelstva proti fašistickému útoku a paktu Molotov-Ribbentrop je dostatečně znám. Jen řady Domácí armády (Armia Krajowa) sdružovaly na jaře 1943 na 300 000 lidí a v domácím podzemním odboji padlo 100 000 Poláků. K tomu je třeba přičíst další partyzánská uskupení a účast desetitisíců Poláků bojujících po boku západních spojenců. Polské specifikum po roce 1945 pak spočívalo především v tom, že…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
