Jednooký sankcionář

Přes veškerý pragmatismus ve slovech i činech v sobě Miloš Zeman nezapře levičáka - alespoň co se týče vztahu k sankcím vůči nebezpečným režimům. Totéž platí i o jeho vládním kabinetu. Když „evropská čtrnáctka“ loni v únoru vyhlásila diplomatické sankce vůči Rakousku (za účast svobodně zvolených, leč krajně pravicových Svobodných ve spolkové vládě), nebylo vně EU většího stoupence než česká vláda. Ta - na rozdíl od Polska, Maďarska, Slovenska či Slovinska - sankce dodržovala i ve chvíli, kdy nám nekomunikace s Rakouskem vysloveně škodila: nejokatěji v případu Temelín. Přitom šlo o stranu populisty Jörga Haidera, který až dosud škodil svými nevymáchanými výroky z minulosti, nikoli činy, byť ho jistě nelze bagatelizovat či podceňovat. Ale teď, když jde o komunistickou Severní Koreu, nejtotalitnější režim současnosti, živý skanzen stalinismu, který ohrožuje nejenom své vlastní občany, ale dost pravděpodobným jaderným arzenálem i notný kus světa, to už je panečku jiná.V pátek 16. března se česká vláda zařadila do čela bojovníků proti hospodářským sankcím vůči Severní Koreji. Miloš Zeman za své návštěvy v Soulu navrhl jihokorejskému prezidentovi Kim Te-džungovi zrušit tyto sankce s tím, že jsou neúčinné. Už podruhé během čtrnácti dnů Zemanova vláda zpochybnila sankce vůči komunistickým režimům - po Kubě následuje KLDR. Je samozřejmě pravda, že hospodářské sankce samy o sobě žádnou totalitu nerozložily. Je také pravda, že značně selhávají i vůči diktaturám typu Saddáma…