Za „vnitropolitické zatmění Slunce“ označil vstup Svobodných (FPÖ) extremistického populisty Jörga Haidera do rakouské spolkové vlády jeho předchůdce v čele strany Friedrich Peter. Haiderův nezřízený slovník, verbální sympatie pro nacistickou éru a povážlivá srovnání vzbuzují dál rozruch. A polovičatá omluva 12. listopadu 1999 na tom moc nezměnila. Jak se vlastně odvíjela jeho politická dráha?
Pro selský stav
Haider do FPÖ vstoupil ve dvaceti letech. V roce 1970 se stal předsedou její mládežnické organizace. V roce 1976 odešel z místa asistenta na právnické fakultě vídeňské univerzity a přesídlil do Korutan, kde převzal dar - arizované mnohasethektarové Medvědí údolí. Dalším mezníkem v kariéře byl rok 1983, kdy se stal předsedou korutanské FPÖ a ministrem tamní vlády. FPÖ v témže roce poprvé vstoupila do spolkové vlády, když socialisté (SPÖ) kancléře Bruna Kreiského ztratili absolutní většinu. Kreiského nástupce Fred Sinowatz dojednal vládní koalici s FPÖ Norberta Stegera. Haider pak z Klagenfurtu oponoval Stegerově spolkové FPÖ, jíž vytýkal přizpůsobivost socialistům. Haiderova chvíle přišla 13. září 1986, kdy ho jeho stoupenci na dramatickém sjezdu místo Stegera zvolili šéfem rakouské FPÖ. Nový socialistický kancléř Franz Vranitzky nechtěl mít s Haiderem nic společného a vládní koalici se Svobodnými vypověděl. "Vojákům se v určitých kruzích nadává a jsou špiněni. O čest padlých ve světové válce i přeživších veteránů si někteří pánové až moc…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
