Co se vlastně v českých zemích během uplynulého desetiletí stalo? Jednoznačnou odpověď si možná přečtou v učebnicích dějepisu pravnuci dnešních školáků, dnes si ji lze pouze s větší či menší dávkou obrazotvornosti představovat. O tom, že není nijak jednoduché zvolit žánr, jakým takové představy prezentovat, svědčí tři knižní novinky z posledních týdnů. Petr Chudožilov skládá obraz českých devadesátých let z drobných obrázků na pomezí fejetonu a mikropovídky. Benjamin Kuras rozvíjí formou politických komentářů příběh hodný autora thrillerů. Bohumil Pečinka rekapituluje dekádu peroutkovsky věcným, lehce ironickým stylem a blíží se žánru eseje.
Na hraně fikce
Do svazku s názvem Kulturní šok aneb Setkání třetího druhu shrnul Chudožilov fejetony, které od listopadu 1998 vycházely v páteční příloze Lidových novin a později v Týdnu. Beletristické kvality jeho próz, zejména jazyk a styl, jsou nezpochybnitelné a řadě textů dodávají poetickou působivost, jinde však slouží jen k literárnímu okrášlení tuctových názorů, či spíš pocitů. V dobách, kdy se to už nemusí, se Chudožilov stává svrchovaně „angažovaným“ spisovatelem. Jako uvědomělý Evropan z vyspělého Švýcarska tepe nízkou civilizační úroveň českého lidu, jeho zpozdilost, omezenost a xenofobii, často však pocítíme víc předpojatosti než přesného postřehu. V německy hovořících zemích je autor znám jako pohádkář. Lehce pohádkově je laděna i jeho tuzemská publicistika. České země se jeví jako zakleté…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
