V dubnu přijel papežský velvyslanec, kardinál Angelo Sodano, celebrovat slavnostní mši u příležitosti 500. výročí příchodu Portugalců do přístavu Porto Seguro ve východní Brazílii (viz Respekt č. 20/2000), ale asi se nestačil divit. Sice ještě v klidu poobědval s prezidentem a politickým suverénem Brazílie posledních let Fernando Henrique Cardosem, ale průběh dalších událostí si již zřejmě představoval jinak. Oslavy v místech, odkud Portugalci začali kolonizovat dnešní latinskoamerickou velmoc, byly narušeny srážkami policistů s členy indiánských organizací: ti nechtěli jásat nad okamžikem, který znamenal začátek konce původních obyvatel, a FHC (jak se prezidentovi přezdívá) se nakonec ani osobně nedostavil. Ostatně tyto problémy nejsou ničím novým. Při oslavách výročí příjezdu Kolumba do Ameriky před osmi lety se oslavující nebyli schopni ani shodnout, jde-li o oslavy objevení nového kontinentu, či setkání kultur. Že bychom se poučili pouze z tohoto incidentu a představovali si Brazílii jako zemi rasových nepokojů? To by bylo hrubým zjednodušením a typickým úkazem stavu, kdy nevypovídající, leč mediálně vděčné události tvoří zkreslený obraz reality. Naopak, máme-li některou zemi vzít jako příklad ukázkového soužití ras, je to právě Brazílie. A není to jediná odlišnost bývalé portugalské državy od ostatních států západního světa i bývalých španělských kolonií. Trefně to formuloval ve 40. letech klasik brazilské…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
