Před sto lety pohlížela Evropa do nadcházejícího 20. století s optimismem. Oblibě se těšily názory vojenského teoretika Jakuba Blocha: tvrdil, že po vynálezu dalekonosných děl a kulometů se už nikdo neodváží na nikoho zaútočit, lidstvo je tedy odkázáno na pacifismus. V evropských salonech triumfoval i Herbert Spencer: předpovídal zánik sociálních konfliktů, nacionalismu, diktatur a všeobecné rozšíření svobody a blahobytu. Již brzy se lidé přesvědčili, jak bolestná byla konfrontace těchto prognóz s realitou. Proto bychom se na prahu mytického roku 2000 měli raději zdržet optimistických výhledů. Týká se to i otázek bezpečnosti našeho kontinentu.
Svět čtyř poschodí
Světová politika se ve velké míře utváří podél kulturních a civilizačních hraničních linií. Už před lety si toho všiml Samuel Huntington. Ale ani podle něj nelze všechno vysvětlit kulturou. V mezistátních vztazích hrála vždy velkou roli síla a nejinak je tomu samozřejmě i dnes. S určitým zjednodušením bychom mohli rozlišit čtyři úrovně těchto sil. Nejvyšší úroveň tvoří USA. Stát, který z hlediska skoro všech základních oblastí života (ideologie, technologie, ekonomika, vojenství) zaujímá ve světě čelnou pozici. V podstatě jediná země, která má zájmy skutečně globální, tedy zasahující téměř každý kout zeměkoule. O patro níž působí regionální mocnosti: dominují v důležitých sférách, ale jejich zájmy a možnosti nemají globální dosah. Ke státům, jejichž význam, aktivita a stupeň regionální…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
