Minulá středa se do dějin světových leteckých katastrof zapíše nesmazatelnou stopou. Americké úřady po čtyřech letech definitivně uzavřely vyšetřování havárie letu 800 společnosti TWA na trase New York - Paříž. Stalo se tak takřka ve stejnou chvíli, kdy airbus společnosti Gulf Air pohřbil ve vodách Perského zálivu 143 lidí. Kdo si ten den ještě navíc vzpomněl na červencovou katastrofu concordu u Paříže, musel nutně dospět k závěru, že sednout do letadla může dnes jen hazardér či sebevrah. Jenže: obřích strojů je na obloze čím dál víc, stále větších a rychlejších. Copak už lidé úplně ztratili pud sebezáchovy?
To přece nejde
Zapomeňte na statistiky. Vaše šance posadit se právě do toho letadla, které skončí svou pouť roztříštěné a v plamenech, lze sice vyčíslit zhruba poměrem jedna ku třem milionům, jenže tahle informace je vám na nic v okamžiku, kdy se v kabině střemhlav řítíte k mořské hladině. Dokola opakovaná ujištění, že létání je ten nejbezpečnější způsob dopravy, ostatně nejčastěji zaznívají poté, co tragická výjimka potvrdí pravidlo. Zdá se proto logické, že každá větší katastrofa letadla přerušuje běžný program CNN mimořádnými zprávami a plní první stránky deníků po celém světě. Některé havárie si lze přitom vysvětlit snadno. Pády Air Ethiopia, podle počtu nehod jedné z nejnebezpečnějších společností světa, lze připsat na konto technické zaostalosti, špatným technickým předpisům a chudobě, která prostě neumožňuje věnovat na údržbu letadel…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
