Když člověk jede na dovolenou autem, vytáhne předtím autoatlas, spočítá si kilometry k cíli a z nich odhadne čas, který mu zabere cesta. Ten ale nezávisí jenom na vzdálenosti. Spolutvoří ho i kvalita a šířka silnic, četnost a délka dopravních zácp a při cestách do ciziny pak v neposlední řadě i závory na hraničních přechodech. Nezkušený cestovatel hranici ve svých kalkulacích snadno podcení, ale brzy pozná svůj omyl. Stejně tak mu dojde, jak přesně atmosféra a praxe hraničních přechodů odráží režim země, do které se přes ně vstupuje.
Modlitba za jednotnou Evropu
Zůstaneme-li v Evropě, pak se přejezdy hraničních přechodů liší podle toho, jaký má země vztah k Evropské unii. Nejjednodušší je to mezi členskými zeměmi EU. Pokud právě v Paříži nevybuchují teroristické bomby v odpadkových koších, stěží postřehnete, že jste odkudkoli přejeli francouzské hranice. Leckde na členských hranicích jsou sice ještě vidět pozůstatky po dřívějším vzájemném vymezování - opuštěné kolosy celnic, zdvižené závory, prázdné budky po celnících - nicméně hranice uvnitř EU prakticky neexistují. Řidič na cestách je ani nevnímá, připadá mu docela přirozené, že prostě jede dál. Jiná situace je, když chcete dobýt „pevnost Evropu“ zvenčí, tedy přejíždíte-li do EU z nečlenského státu, jako je třeba Česko. V Unii platí zásady tzv. Schengenské dohody, co nejtvrdší obrana před lidmi, kteří chtějí do zemí EU vstoupit bez povolení a už se nevracet domů, usadit se na Západě.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
