Společnost je améba, která se proměňuje podle toho, kdo a z které strany se na ni dívá. Tato neurčitost vede některé pozorovatele až k názoru, že žádná společnost ve skutečnosti není. Například komunisté chtěli namísto přirozeně rozrůzněné společnosti „morálně a politicky jednotnou masu pracujících“. Někteří čeští liberálové zase viděli pouze „jednotlivé občany řídící se jen svou racionální volbou“. Jsou to opačné pohledy: jednou pro les nevidíme stromy a podruhé pro stromy les. Pro společnost, která se podle nich chce řídit, ovšem skrývají oba názory značně velká rizika.
Paynův zákon
Komunistický názor se začal prosazovat, když Marx s Engelsem ládovali třídní munici do kanonů proletářské revoluce. Protože se ale jejich předpovědi jaksi nechtěly samy uskutečňovat, přišli sociální inženýři, aby je naplnili převrácením společnosti z nohou na hlavu. Zlověstná marxistická doktrína učinila totiž ze slova „třída“ kritérium pro selekci, která v prvních letech ruské revoluce dovedla příslušníky těch „špatných“ tříd až před popravčí čety NKVD. Také u nás se ve jménu sociální spravedlnosti začalo s likvidací velkých kapitalistů a během několika let se revoluce prožrala až k „maloburžoazním“ holičům a drobným rolníkům. Razítka kádrováků ve službách třídního boje třídila všechny a všechno důležité - od povolení ke studiu až k přidělení rekreačního pobytu. Proto lze souhlasit s iniciativou Jiřího Payna (ODS) a dalších poslanců usilujících novelou trestního…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
